Happiness 1.Díl

1. března 2009 v 15:18 | M0n!$€k |  > P0v!Đky <
Dnes jsem se rozhodla,že se vám pochlubím.Přiznávám nejsem taková dobrá,ale baví mě to tak jsem vám dám mojí první povídku Baví mě to psát,ale nebaví mě vymýšlet názvy...Takže se mi nemějte na ten název tý povídky ju??

Picture Captions


Když jsem byla malá,tak rodiče mi říkali:,,Až vyrosteš z tebe se stane doktorka a výborná doktorka.A aby jsi nás mohla léčit,kdychom byli nemocní.".Já jsem to nechtěla,ale znáte rodiče?!Když jste malí,tak je prostě musíte poslouchat.Tak já jsem se teda přihlásila na Gymnázium.Dostala jsem se tam.Teď už je to dááávno.Teď už budu dělat maturitu a přihlásila se na 2 školy.A to se musím vybrat buď budu na práva nebo na zdravotnickou.Zvládla jsem maturitu a dostala se na obě dvě školy.,,Tak teď se sigi vyber tu správnou."řekl mi starší brácha Mikko.,,Holčičko jsem ráda že jsi nás tehdy poslechla a ne,jako tvůj bratr."řekla mi máma.,,Mami!On se tak rozhodl,protože věděl co chce.Ale já ... Teď to je těžký si vybrat."řekla jsem a bráněla bráchu.,,Co kdychom to teď neřešili a šli to oslavit??Co vy na to?"zeptal se nás táta.,,Jo,to je dobrý nápad tatí.Ty máš vždycky dobrý nápady."řekla jsem.Tak jsme tedy šli do naší oblíbené restaurace.Rodiče jeli autem,aby stihli ještě něco vyřídit.Já s bráchou jsme šli běžky,protože jsme to měli hned za rohem.Bylo už 18h večer a rodiče nikde.Volali jsme jim,ale oni to nezvedali.Já jsem z toho dostala strach.,,Jen klid,třeba se někde zdrželi."uklidňoval mě brácha.Počkali jsme pak do 19h ,ale oni pořád nikde.Pak bráchovi zazvonil mobil.Hned jsme si mysleli,že to jsou oni,ale ne.,,Ano??"řekl do telefonu.,,Ano jsem jejich syn.Co se stalo?"pokračoval.Já tam jen stála a poslouchala co říkal.Po chviličce řekl:,,Ano,ano hned tam jedem!"On to řekl tak nervozně.,,Kdo to byl??"zeptala jsem se .,,Poď semnou,cestou ti to řeknu."odpověděl. Naštěstí,že jsme tam měli známí,tak jsme si půjčili jejich auto.Brácha řídil a jel tak rychle,že jsem z toho měla větší strach.,,Mikko!!řekni mi co se stalo?"řekla jsem mu...Chviličku mlčel..Pak začal:,,Rodiče měli nehodu...",,Cože?? Jsou v pořádku??!!No tak odpovězmi!!Mikko" řvala jsem se slzama v očích.Mezi tím jsme už byli v nemocnici a hledali jsme je.,,Promiňte,hledáme jednu dvojci,kteří měli dnes večer nehodu."řekl Mikko.,,A vy jste??"zeptala se sestra.,,My jsme jejich děti!!"řekla jsem...,,Vy jste Mikko??" zeptal se bráchy jeden doktor.,,Ano jsem.Kde jsou naši??"řekl brácha.,,Pojďte semnou."řekl doktor.Šli jsme do jeho kanceláře a nevěděl jak začít....,,Tak konečně řekněte jak na tom jsou naši!!"vykřikla jsem na něj.,,Vaši rodiče měli dost špatnou nehodu...Vaše máma to nějak nezvládla a hned na místě zemřela..." řekl.,,Nééééééééééé!!To snadne není pravda!Néééé!!"řvala jsem,brečela a všechno možný.,,A co táta??"ptal se Mikko se slzami v očích.,,Váš táta je teď ještě na operaci a bojujem o něj..."Já jsem ze sebe nemohla dostat ani jedno slovo.Brácha jen mlčel,ale pak se zeptal:,,A je to s ním dost špatný??".Doktor nic neřekl a sklonil si hlavu.Brácha hned pochopil,že to je s ním dost špatný.,,Teď musíme jen počkat..."řekl doktor.My jsme pak šli pryč.Brácha mě posadil na lavičku,ale pak se vrátil k doktorovi.Nevím co si tam říkali a taky mě to nezajímalo.Myslela jsem jem na tátu.Modlilla jsem se za něj,aby nás taky neopustil.Za 3hodiny k nám přišel jiný doktor,který operoval tátu.My jsme vstali a Mikko se zeptal,,Tak co pane doktore??Už je to lepší??" ,,Je nám to strašně líto..."odpověděl.Já jsem hned věděla,co to znamená a víc se rozbrečela.Já jsem to roznášela hůř než brácha....Od jejich smrti už odbylo měsíc.Je srpen 2008.Já jsem se z toho už trochu probrala,ale pořád si vyčítám,že to je moje chyba.,,Mony,už na to nemysli.Není to tvoje chyba.Prostě to není ničí chyba."utěšoval mě.Já jsem se na něj jen dívala se slzama v očích.,,Víš ty co??Půjdem si dát něco k jídlu,co ty na to?"zeptal se.,,OK."odpověděla jsem.,,Ale nejdřív si na mě musíš usmát!".Tím mi zvedl náladu a usmála jsem se na něj.,,To je moje ségra!"řekl.Ty jeho vtípky... Tak jsme si šli dát hamburger s hranolkama.Pak mu zazvonil mobil.,,Ano??" řekl.,,Jo,voláte správně...Ano,jsme zítra doma....Můžete přijít kolem 15h.Ano ...Nashledanou!"vypnul mobil a já jen čekala co mi řekne,ale nic.Nic mi neřekl já se ho pak musela zeptat:,,Kdo to byl??" ,,Mony,teď ti musím něco říct...." ,,Ano poslouchám." ,,Víš,že už bude konec prázdnin a já se musím vrátit do Berlína do práce...A nechci tě tu nechat samoutnou....Tak jsem se rozhodl,že tě vezmu do Berlína, budeš tam chodit do školy,kterou sis vybrala..."řekl mi. ,,Ale...Já nevím jestli tu školu zvládnu..."odpověděla jsem mu.,,Ale zvládneš!Budeš tam mít mě,já ti budu fandit...A zítra by měli přijít jeden pár,kteří by si chtěli koupit náš dům...",,Co???Náš dům ve kterém jsme vyrůstali ???" lekla jsem se.,,Ano,ten dům ve kterém jsme vyrůstali až do teď..."odpověděl mi smutně.Já jsem nemohla nic dělat,jen s tím souhlasit.Ztratila jsem rodiče teď nechci ještě ztratit svýho milovanýho bratříčka.....Na konci srpnu jsme museli odjít do Berlína.Brácha tam už měl koupený byt 3+1 bylo to celkem velký byt.Vybavili jsme si věci a já jsem si šla lehnou.,,Sigi,já si teď půjdu něco vyřídit a hned se vrátim OK??" řekl mi.,,Jo,jo, jen jdi.Já tě tu nedržím."odpověděla jsem mu.Tak tedy šel a já jsem se tam nuděla.Zapla jsem si TV.Byla VIVA tak jsem se dívala,ale pořád mluvili o nějakým boybandu,jmenovali se US5.Vůbec jsem tomu nechápala tak jsem to vypnula.Chtěla jsem si pustit vanu,ale najednou někdo zazvonil šla jsem otevřít a stála tam nějaká holka.Asi stará jakou já.,,Ahoj!Není Mikko doma??"zeptala se.,,No..."chtěla jsem říct,ale ona mi skočila do řeči:,,Ty budeš určitě jeho přítelkyně,že?"...,,Takže,Mikko není doma a já nejsem jeho přítelkyně."odpověděla jsem jí.,,Aha.Tak ty jsi??" ,,Já jsem jeho mladší sestra." ,,Jo,aha tak ty jsi ta Mony o které pořád mluvil.",,Jo jsem Mony.A nechtěla by jsi jít dál?" ,,Jo klidně,jestli tě neobtěžuju." ,,Ne,to vůbec ne,A ty jsi?" ,,Promiň! Já jsem Kate." Pozvala jsem jí dál,uvařila jsem nám kávu a seznámili,popovídli jsme si.Po hoďce se pak vrátil Mikko a přidal se k nám.,,Tak vyjste se už seznámili jo?"zeptal se ,,Jasně!"odpověděla jsem.,,Hele já už budu muset jít.Mony Až budeš s něčím chtít pomoc,tak jsem hned dole."řekla mi a rozloučila se a odešla.,,Tak co?Vyřídil jsi to co jsi potřeboval?"zeptala jsem se bráchy.,,Jo jo,Vyřídil.Hele?Uvaříš nám večeři nebo si půjdem dát něco tady zarohem?" ,,No já nevím ... Ty to tu znáš víc než já.Pozvi mě někam,kde vaří výborně a musí to tam být příjemný."řekla jsem mu.,,Ok!Už vím.Tak se oblíkni a jdeme."řekl mi.Šla jsem si upravit a za 5min jsem byla hotová.,,Hele!Ty máš holku a nepochlubil jsi se jo?!?!?!?" řekla jsem mu když jsme jeli výhahem.,,Kdo ti to zase řekl?" ,,To se neříka. :-P" ,,Tak tohle se taky neříka :-P"odpověděl mi naoplátku. ,,Bráááááchaaa!.Prosím!Říkej..Jsem tak zvědavá...Je hezka??"vyzvídala jsem ho.,,Jo je hezka,je šikovná,má smysl pro humor a má bratra...nechceš seznámit?:-)"odpověděl mi s úsměvem.,,Myslíš s tvou holkou či s její bráchou?" ,,No...s obouma." ,,Klidně!" v tom jsme už byli před autem.Brácha si vyndal mobil a někomu zavolal...Kupodivu to byla jeho holka.,,Tak vyřízeno.Zachvíli je tu máš."řekl mi.Za 20min jsme byli v tý nej restauraci,kdy jsem byla.Měli tam příjemnou atmosféru.Sedli jsme si ke stolu pro 4.Objednali jsme si víno a čekali až přijdou.Za 10min přišli.Ten kluk nebyl takový špatný,ale můj typ to nebyl...Měl smůlu.,,Tak tohle je Mony moje ségra,Kristen moje holka a její bratr Luky." seznámil nás brácha.,,Ahoj!Těší mě"řekli jsme.Ti dva si sedli k sobě a mě nechali s Lukym.,,Tak co studuješ?" zeptal se mě Luky.,,No,teď začnu chodit na zdravotku.A co ty?" ,,Já,bych chtěl dělát práva.Tak nevím jestli to zvládnu." ,,Já jsem taky chtěla dělat práva,ale rozhodla jsem se kvůli rodičům"řekla jsem a zesmutnila.Přitom co jsme si povídali tak nám už přinesli jídlo.Začali jsme jíst a když jsme dojedli.Tak jsem nevěděla co říct ... S Lukym je prostě nuda.,,Lidi já už půjdu domu.Dnes mi není tak nějak dobře.Ráda jsem vás poznala.Tak někdy Ahoj!" řekla jsem a odešla.Ani jsem nečekala na nějaký pozdrav....Přišla jsem domů a dala si hned sprchu,pak jsem hned zalezla do postele.Za nedlouho jsem usnula a ani si nevšimla kdy přišel Mikko domů.Ráno jsem vstala kolem 7h ráno.Brácha ještě spal.Já jsem šla udělat snídani a pak jsem si šla projít.Za nedlouho mi zavolal brácha,abych přišla.Musíme jít nakoupit,protože pozítří už mám školu :(

Pokráčko příště :)
By M0n!$€k

Písejte názory!!Jsem na ně strašně zvědavá..Pište to upřímně!!!! ;) ;)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pitrska27 pitrska27 | Web | 1. března 2009 v 16:30 | Reagovat

zapoj se do bleskovky...kuju jinač hectejj blogís

2 KatushQa.US5 KatushQa.US5 | Web | 1. března 2009 v 16:42 | Reagovat

Není zač

3 Barca Barca | Web | 1. března 2009 v 18:50 | Reagovat

Ahojky... Na mojem Blogu mas diplomek za postrehovku4... Tak se mrkni... pp :D...

4 *@ĐuŁ€*- twoe SBénko *@ĐuŁ€*- twoe SBénko | Web | 1. března 2009 v 20:14 | Reagovat

Skvělý ale nepochopila jsem todle: Začali jsme jíst až když jsme dojedli :D:D:D:D:D: Pá máš u mě na blogu 2 diplomky

5 Ewuška Watrin Ewuška Watrin | Web | 1. března 2009 v 20:32 | Reagovat

supr...supr:D:D....uz ted se tesim na poookraackoo::DD..tak hooneemD::D..az bude dej vedet joo???D:D:D

6 Phoebe Phoebe | Web | 3. března 2009 v 17:59 | Reagovat

Suprovy,az bude dalsi dil tak mi plsky napis na blog.Kují

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama